Zatímco minulý týden bylo zmiňováno 10 nejlepších produktů Apple, dnes se podíváme na ty nejhorší.
Čestná vzpomínka: Macintosh Portable
Při svém uvedení v roce 1989 obdržel spoustu nadšených i velmi kritických hlasů. Nicméně velmi špatně se prodával a to i přesto že v únoru 1991 vyměnil aktivní LCD za podsvětlenou obrazovku, SRAM paměť za pseudo-SRAM a snížil cenu. Na počítači Apple nešetřil, měl již v té době aktivní LCD displej, který zakrýval klávesnici, pokud se počítač nepoužíval. Místo myši byl k dispozici trackball na pravé straně klávesnice. Ve snaze ušetřit životnost baterie byla použita paměť SRAM, která však byla příšerně drahá. Architektonicky byl počítač velmi podobný Macintosh SE. Vážil 7,2 kg hlavně díky těžkým bateriím. Ve srovnání s řadou PowerBook 100 postrádal ergonomický design.
Čestná vzpomínka: Barevný Classic
Apple uvolnil Macintosh Color Classic v únoru 1993. Color Classic lze asi nejlépe popsat jako koncept, který zašel příliš daleko nebo možná ne dost daleko. Color Classic byl určen jako náhrada černobílého Macintosh Color Classic II a měl výborný 10" Sony Trinitoron monitor umožňující rozllišení 512 x 384. Měl 16 MHz 68030 procesor na 16 bit sběrnici. Apple nabízel koprocesor 68882. Počítač podporoval maximálně 10 MB RAM. 4 MB RAM byly na základní desce. Color Classic měl jeden procesor direct slot umožňující rozšíření. Hlavními nevýhodami byl limit 10 MB RAM, 16-bit sběrnici a neschopnost zobrazit jiné rozlišení než 512 x 384 bodů. Ve spojených státech byl tento počítač prodáván pod jménem Performa 250. Ačkoliv pro Japonský trh Apple dodával ještě Macintosh Color Classic II, lze tento model považovat za poslední model originálních kompaktních Macintoshů.
10. místo: QuickTake
QuickTake reprezentoval Sculleyho (tehdejší CEO Apple) první pokus dostat na na spotřebitelský trh s elektronikou v tomto případě to byl fotoaparát. Nic však nefungovalo méně než právě QuickTake. Při svém vypuštění byl tento fotoaparát nedospělý a citlivost čipu byla tak malá, že se dnes nepovažuje dostatečná ani u telefonů. QuickTake byl již v době svého vypuštění zastaralý, neměl žádný zoom a umožňoval uložit pouze 8 fotografií.
9. místo: Pippin
Hlavní myšlenkou za touto herní konzolí bylo změna hardware Macintoshe, úprava operačního systému a pak licencovat celou platformu výrobcům třetích stran jako herní konzoli. Bohužel pro Apple, vývojáři nebyli touto myšlenkou nadšeni a s minimem podpory zvenčí se Pippina prodaly méně než 100 000 kusů.
8. místo: iPod Hi-FI
Apple prodává jako "doplněk" k iPodu Hi-FI reproduktory, podle PC Authority, tyto reproduktory mají zvuk jako opilec. Dokovací stanice není kompatibilní s některými iPody a ačkoliv má dva reprodukotry vedle sebe, je hezký z designového hlediska nicméně selhává při jakémkoliv pokusu o stereo zvuk. Za stejné peníze můžete mít docela obstojný hifi systém s CD a kazetou připojitelný k počítači.
7. místo: PowerPC
PowerPC projekt byl neuvěřitlným kouskem vyspělé inženýrské práce, ale nikoliv dobré obchodní rozhodnutí. Základy tohoto čipu, deriváty řady POWER jsou k vidění u velmi výkonných systémů, herních konzolí a drobných zařízení. Nebyly ale správnou volbou pro osobní počítače. Vysoká cena čipů spojená s jejich zvyšující se energetickou náročností jsou hlavními nevýhodami. Poslední růsty prodejů Maců v minulých pěti letech mají mnoh důvodů, jeden z nich je však rozhodně přechod od PowerPC architektury k Intel x86 procesorům.
6. místo: Mac OS 9
Mac OS 9 byl poslední aktualizací klasického operačního systému Apple, jako takový trpěl vším, čímto tento systém trpěl od počátku, zejména velmi mizerným multitaskingem. Apple se snažil původní systém 8 vylepšit tak, aby měl ještě čas pracovat na budoucím Mac OS X, nicméně dopadl tak jako Microsoft při aktualizacích systémů mezi Windows 98 a XP. Byl to spíše marketingový cyklus než reálná aktualizace.
5. místo: eWorld
Pokud nejste uživatelem Maca od začátků 90tých let, pravděpodobně jste o eWorld nikdy neslyšeli. Stejně jako většina komerčních selhání Apple, tento ISP koncept měl vysoké náklady a nízkou dostupnost.
eWorl byl zájímavou odnoží velkého ISP, který byl velmi populární na začátku komerčního internetu (vzpomeňme na úspěšnou AOL). Dial-up služba byla navigována jako oblasti ve městě. Uživatelé přistupovali k různým oblastem služby pomocí klepnutí na "budovy", pošta sloužila pro email, radnice pro chat a fóra. Bohužel eWorld měl stejné problémy, jako Apple, byl drahý a neobvyklý. Není tedy velkým překvapením, že služba byla v roce 1996 zrušena.
4. místo: Řada Performa
Řada Performa byla pokusem Apple rozdělit trh na profesionálních a spotřebitelské počítače. Byla však selháním, částeeně pro obrovské množství zmatených zákazníků, částečně proto že cílem byli lidé, kteří neměli velké znalosti o technologii. Modely měly různé jména, pokud měli jen větší disk nebo podle software, který se s nimi distribuoval. Dealeři měli těžké časy udržet dobrý výběr počítačů skladem a mnoho zákazkaníků nemohlo získat přesně model počítače který chtěli.
Aby byla situace ještě horší, řada Performa obsahovala nejhořší počítače v historii společnosti. Většina systémů byla málo výkonná, přeceněná a postrádala designové prvky které byly u Apple obvyklé.
3. místo: Myš jako hokejový puk
Vypuštění prvního iMaca bylo v mnoha směrech revoluční, vzhled počítače, systémové specifikace a marketing byli velmi úspěšné. Nicméně tak populární nikdy nebyla myš iMaca.
Přezdívalo se jí hokejový puk, jednotlačítková myš vypadala hezky na ploše, ale byla také bolestnou lekcí v ergonomii. Kruhový design byl radikální změnou od většiny myší a působil hodně námahy na zápěstí a loket. Někteří jej hájí tím, že pokud se drží správně (buď špičkami prstů nebo v dlani), není to tak špatné, ale většině se při pohledu na tuto myši dělá špatně. Mělo to však i pozitiva, tato myši urychlila nástup periferií pro Maca od třetích stran.
2. místo: 20th Anniversary Mac
V roce 1997 jste mohli koupit slušné PC za cenu několika tisíc dolarů. Mohli jste koupit špičkový systém, pokud jste pár tisíc dolarů připlatili a k tomu fantastický monitor. Proč si tedy Apple myslel, že budou chtít utratit 9 000 dolarů za průměrný systém v hezké krabici je mnohým nejasné. Apple postupně snižoval cenu - k velké nelibosti těch, co si jej koupili jako první a protestovali že platili tak velkou cenu jako tzv. geek tax.
Je jisté, že idea marketingového oddělení, vyrobit produkt ke dvacátému výročí Apple byl úžasný. Ale měli před tím mluvit s inženýry.
1. místo: Apple III
Apple III měl 1,8MHz 6502B procesor a jako všechny výkonnější stroje rodiny Apple II používal techniku přepínání paměťových bank, aby adresoval 256K paměti (512K s upgradem třetí strany). Z různých důvodů (například byl tento počítač navrhován marketingovým týmem) byl Apple III komerčním selháním, s cenou okolo 3500 dolarů byl dražší než většina CP/M obchodních počítačů které byly v té době k dispozici.
Software pro Apple III byl velmi omezený a tak se jej dařilo prodávat jen jako kompatibilní s Apple II, což znemožňovalo využít některých novinek Apple III (více jak 64K RAM, které využívaly náročnější softwarové tituly psané v PASCALU).
Mnohem důležitější však bylo, že stroj byl zahlcen softwarovými a hardwarovými chybami. Hodiny v počítači nefungovaly, chyběl ventilátor, kovová počítačová skříň fungovala jako chladič, aniž byla k tomu určena. Počítačová skříň byla navíc příliš malá, aby se do něj pohodlně vešly další komponenty a výsledkem byla tragédie: Systém se začal přehřívat, základní deska prohýbat, a čipy vypadávaly.
