Operační paměť počítače

Foto: Gandalf

Operační paměť počítače je paměť, je vnitřní paměť počítače umožňující čtení a zápis dočasně uložených dat sloužících jednak ke spuštění programového kódu, tak k dočasnému uložení dat programů.

Operační paměť je spojena s procesorem pomocí sběrnice. Dosti často se mezi procesor a operační paměť umisťuje vyrovnávací paměť "cache", která je přístupné přímo procesoru.

Fyzicky je operační paměť reprezentována paměťovými moduly umožňující, na rozdíl od pevných disků či magnetických pásek, přístup k jakékoliv adrese paměti. Odtud také plyne jejich anglické označení random access memory - RAM. Rychlý přístup k jakékoliv adrese paměti zvyšuje přístupovou dobu a efektivitu práce s informacemi. Informace uložené v této paměti jsou k dispozici pouze pokud je operační paměť napájena elektrickým proudem. V případě výpadku, se informace ztratí.

Než dosáhly paměťové moduly dnešních frekvencí, bylo možné na krátkou dobu zachovat informace uložené v paměťových modulech. To bylo v některých případech využíváno k vytvoření tzv. RAM disku. Stejně jako dnes mají paměti RAM vyšší rychlosti přístupu informací než pevné disky. Pokud to tedy velikost operační paměti umožňovala, bylo možné část systému překopírovat na "emulaci" pevného disku v RAM a nastartovat operační systém z paměti počítače. To mělo obvykle za následek až několikanásobné zvýšení rychlosti odezvy systému. Po nástupu rychlých pamětí je tento postup možné snad jen za použití tekutého dusíku, který umožní uchovat informace v paměti i v době mezi restartem počítače.