Time Machine

Foto: Gandalf

Time Machine je jednou z vizuálně nejvyhlášenějších funkcí v Mac OS X Leopardovi. A to i přesto, že myšlenka zálohování je stará alespoň tak dlouho jako první ztracená data. Na této stránce je pohled na to, co je rozdílného v přístupu Apple a proč je zálohování problém, který je nutné řešit. A také popis toho, jak Time Machine vlastně pracuje.

S některými částmi článku jste se pravděpodobně již setkali v novinkách, nicméně připadne mi na tolik zajímavý, že je dobré jej umístit i sem, do této sekce, pochopitelně trochu zrevidovaný a rozšířený.

• Přehled
• Aplikace kompatibilní s Time Machine
• Požadavky Time Machine
• Původ Time Machine
• Zálohování proti Zdi
• Cílíme na čas, kvalitu a náklady
• Stav záloh
• Technologie v pozadí Time Machine
• Co zálohovat
• Kam zálohovat
• Jak zálohovat
• Hard a Soft linky
• Hard linky v Time Machine
• Snapshoty a Windows Shadow Copy
• Líbivá vrstva Time Machine
• Zpět do současnosti

Přehled

Time Machine, stejně jako mnoho dalších zálohovacích nástrojů, vytváří inkrementální zálohy souborů, které mohou být později obnoveny. To dovoluje uživatelům obnovit celé systémy, více souborů či jen jeden soubor. Pracuje uvnitř iWorku, iLife a dalších kompatibilních programů, což umožňuje obnoví individuální objekty (například fotografie, kontakt, či událost v kalendáři) bez opuštění aplikace. Podle podpory Apple:

"Time Machine je záložní nástroj, nikoliv archivační nástroj a není určen pro uložení dat. Time Machine snímá poslední stav vašich dat na disku. Jak tento otisk stárne, postupně klesá priorita těchto dat."

Pozdější verze Time Machine umožňují zálohy na síťové disky, zejména využívající bezdrátovou síť AirPort. Time Machine tak umožňuje jako záložní disk použít Time Capsule atd.

Time Machine ukládá hodinové zálohy za posledních 24 hodin, denní zálohy za poslední měsíc, týdenní zálohy za vše straší než měsíc.

Jestliže se chcete rychle seznámit s Time Machine, doporučuji instruktážní film, který Apple připravil právě k tomuto účelu.

Aplikace kompatibilní s Time Machine

Některé Mac OS X aplikace spolupracují s Time Machine, mezi ně patří Finder, Mail, AddressBook, iPhoto 08 a výše, GarageBand 08 a výše, Spotlight. Ale nejdůležitější spolupracující aplikací spolupracující s Time Machine je instalátor operačního systému. Zde je k dispozici volba Restore System from Time Machine". Nicméně pokud nechcete kopírovat vše a chcete jen část vaší zálohy, k tomu vám může dopomoci Migration Assistent. Ten umožní překopírovat jakoukoliv část Time Machine zálohy na nového Maca.

Požadavky Time Machine

Time Machine vyžaduje jiný disk než je disk ze kterého je nastartován operační systém nebo alespoň diskový oddíl, který je připojen k počítači přímo nebo pomocí sítě. Kvůli rychlosti se doporučuje mít disk připojen přímo k počítači. Zejména první záloha Time Machine je velmi pomalá, i když s příchodem Snow Leoparda se zrychlila. Rychlost přenosu dat k disku zde však i nadále hraje velkou roli.

Diskový oddíl na který se provádí záloha musí používat souborový formát HFS Plus se zapnutým žurnálováním. Pokud pevný disk používá jiný souborový formát, máte dvě možnosti:

• přeformátovat disk, pokud to je možné
• použít diskovou image HFS Plus disku, kterou umístíte na disk s nestandardním formátem. To se týká zejména NAS disků, nebo třeba Linuxového desktopu, který vám poskytuje prostor na zálohy.

Původ Time Machine

Hledání původu Time Machine je náročnější než jakékoliv jiné funkce v Leopardovi, protože se jedná o kombinaci nových a starých technologií. Time Machine se skládá ze sady tří funkčních vrstev:

• Technologie vizualizující zálohovaná data a obnovující soubory
• Standardní a běžné funkce pro správu a management dat
• Průkopnické metody pro odstraňování archívů

Technologie v horní vrstvě Time Machine i ve spodní vrstvě jsou nové a zajímavé. Zcela jistě zde není nic nového na provádění záloh. Problém většiny uživatelů je, že ačkoliv ví, že by měli pravidelně zálohovat, nedělají to z mnoha důvodů. Jakoby náhodou Apple v Time Machine tyto důvody řeší a před uživatelem dovedně skrývá komplexnost a náročnost údržby zálohy, která zabraňuje většině lidí zálohování jejich informací.

Zálohování proti Zdi

Zálohování dat, stejně jako bezpečností opatření jsou kompromisem mezi bezpečností a pohodlím. Časté zálohování a ukládání záloh na dlouhé období je bezpečné, ale ne příliš pohodlné. Provádět malé nebo žádné zálohy - například kopírování projektu na kterém pracujete, takže máte další verzi pro případ, že by se poškodil -- je pohodlné ale ne bezpečné. Problém většiny uživatelů je v tom, že okamžik kdy přijdete o všechny data se neděje dostatečně často, takže nikdo necítí velkou motivaci pro nastavení zálohovacího systému, který by byl dostatečně robustní aby pracoval správně.

Na druhou stranu někteří uživatelé, kteří mají zálohovací systém v provozu a který vypadá že funguje jsou naplněny falešným pocitem bezpečí. Chyba může spočívat v nespolehlivém záložním médium, procedurách, které nebyly provedeny správně nebo systému, který nezálohuje nová data, které původně zálohovat měl.

Třetí problém se vztahuje k zálohování je jeho cena, i když budete mít někoho kdo vám data zálohuje, bude vás to stát čas i peníze. Klasický inženýrský trojúhelník, kde se musíte snažit vyvážit čas, kvalitu a náklady, které jsou pro vás dostatečně únosné.

Cílíme na čas, kvalitu a náklady

Abychom vytvořili efektivní zálohu potřebujeme záložní systém dostatečně rychlý, kvalitní a za dobrou cenu. Teprve v poslední době se pevné disky staly vhodným prostředkem zálohování dat.

Páskové zálohy: V 80-tých a 90-tých letech, počítačoví uživatelé velmi spoléhali na páskové mechaniky, které poskytovaly dostatečně rychlý, relativně spolehlivý a hlavně levný způsob jak uchovat zálohovaná data. (K tomu účelu se používal velmi často příkaz tar, který přežil do dnešních dob). Pásky byly mnohem ekonomičtější než ukládat dat na pevných discích. Zálohy se mohly spouštět na pozadí nebo přes noc za pomoci automatizovaného software. Nicméně trvalo velmi dlouho, než se z pásky obnovily původní data a páska měla tendence se trhat, rozbíjet nebo špinit a pak přestat fungovat.

Ačkoliv pásky byly dostatečně levné, páskové mechaniky již nikoliv. Nabízely se ve dvou variantách "stabilní" DLT. Spotřebitelé a drobní podnikatelé používali spíše méně spolehlivé DDS mechaniky.

Záloha na diskety: Jak levnou variantu pásky se používaly diskety, avšak ty nebyly schopny udržet příliš mnoho dat. V roce 1983 Iomega uvedla Bernoulli Box, který se stal populární hlavně mezi uživateli Maca, protože udržel celých 35 MB a využíval rychlé SCSI rozhraní. Úložná kapacita Bernoulli disků - které vypadaly jako obrovské diskety - se postupně zvětšoval až na 230 MB. Konkurencí Iomegy byl SyQuest, který prodával pevné disky zabalené do vyměnitelné cartridge. Kromě použití jako záloh, se Bernoulli a SyQuest používaly také jako běžné odkládací zařízení.

Magneto-optické mechaniky: Koncem 80-tých let, magnetické diskety byly pro uživatele již zastaralé, zatímco technologie mechanických pevných disků se dostávala na rozumnou cenovou hranici. Steve Jobs s NeXTem spoléhal na novou 256 MB magneto-optickou mechaniku od Canonu a věřil že v budoucnosti nahradí 3,5" mechaniku Sony. První generace magneto-optických disků byly nespolehlivé a nikdy se nedostali na novou cenu a ani nedohonily pevné disky ve výkonu. Všechny technologie založené na tomto principu, včetně Floptical formátu a Sony MiniDiscu tak neudělaly žádnou velkou díru do světa IT.

Nové disky v 90-tých letech: V roce 1994 Iomega nahradila Bernoulli Box levnější a menší variantou - 100 MB Zip mechanikou. Ta se stala velmi populární a často byla přímo vestavěna do některých PC i Maců jako funkční náhrada disket. SyQuest zkoušel vypustit vlastní verzi s obchodním názvem EZ 135, který nabízel více místa, byl výrazně rychlejší a spolehlivější, ale ZIP vyhrál a Iomega pak koupila zbytky SyQuestu o pár let později.

Optické mechaniky: Dalším záložním médiem, které přilákalo přízeň uživatelů bylo CD-R, které nabízelo mnohem více prostoru než ZIP na extrémně levném médiu, které se stále zlevňovalo. CD a DVD zůstaly jako levné médium pro zálohy dosud, ačkoliv moderní 500 GB disky mohou rychle zaplnit i dvouvrstvé DVD. Dvouvrstvé DVD zůstávají stále drahé, jejich budoucí náhrady v podobě Blu-Ray BD-R s kapacitou 50 GB jsou ještě dražší.

Internet: V roce 1998, Jobs uvolnil iMaca bez disketové mechaniky a zaskočil tak celý PC průmysl. Jak budou uživatelé zapisovat své soubory? Dokonce i o deset let později, většina stolních PC má stále 3,5" disketovou mechaniku. Přepisovatelná CD a DVD již prakticky nahradily diskety, ale důležitost přenášení dat tímto způsobem začala klesat. V době kdy jsou všichni připojeny do sítě, stačilo uložit data na internetu nebo je internetem přenést do cíle.

Stav záloh

V roce 2007 je myšlenka zálohování na pásku cizí každému, kdo nechodí do serverovny a dokonce i někteří enterprise uživatelé přecházejí na zálohu k pevným disků. Domácí uživatelé vytvářejí příležitostné zálohy na DVD nebo na síťovou diskovou službu či kopírují data na pevný disk. Stabilita pevných disků tomu jen napomáhá.

Tehdejší aplikace BackUp je určena pro fungování primárně se službou .Mac (dnes již MobileMe) a pracuje jako všechny ostatní zálohovací programy. Uživatelé si manuálně vyberou soubory, které chtějí zálohovat a nastaví čas, kdy se má zálohovat. Backup pak překopíruje data na uživatelův účet .Mac, ale umí je nakopírovat i na iPod nebo na CD či DVD.

Problémem je, že levný diskový prostor dosahovaný dnešními disky znamená, že na našich discích dlí obrovská hromada důležitých dat, takže jakákoliv chyba může zničit více dat, než se to mohlo stát u diskety v 80-tých letech. Postup technologie v pevných discích a ekonomie není jen problém, je to také řešení: duplikujte svá důležitá data na jiný pevný disk.

Technologie v pozadí Time Machine

Jak se má zálohovat je popsáno hluboko v jádru technologie Time Machine. A je toho spousta, co se musí ujasnit: nepotřebujeme uložit kopii věcí, které se nemění, potřebujeme často ukládat věci, které se mění. Avšak ukládání diferenciálních záloh (což ukládá pouze nové změny) znamená, že musíme dávat dohromady výsledky mnoha jiných záloh za dlouhé časové období abychom obnovili celý pevný disk.

Zpráva změn za dlouhé období často znamená, že skončíte se spoustou souborů, které zabírají mnoho místa na disku a neexistuje žádná jednoduchá cesta, jak to změnit bez nutnosti začít znovu od začátku s novou masivní zálohou. Kdo by se takovými nudnými věcmi zabýval?

Ve stejném čase, začne být problém nalézt věci, které je nutné zálohovat. Běžný zálohovací systém proběhne disk aby zjistil změny, vyžaduje systém, který jej vzbudí v nočních hodinách, aby provedl zálohování nebo přeruší práci uživateli. A jak více a více uživatelů začíná používat přenosné počítače, pravidelné zálohování s dostatečnou frekvencí začne být opravdovou výzvou.

Co zálohovat

Time Machine provádí mnoho věcí, aby tyto problémy vyřešilo. Za prvé, připojí se přímo na FSEvents, Mac OS X proces, který sleduje změny v souborovém systému, jakmile nastanou. To dovolí Time Machine získat informace, které potřebuje k zálohování bez nutnosti provádět to sám, systém již udržuje tyto záznamy, které jsou také sdílené mezi ostatními aplikacemi (včetně Spotlightu, který je používá pro instantní indexování). Když pak Time Machine začne se zálohováním, neprohledává celý disk, ale jednoduše se zeptá FSEvents na seznam souborů, které se změnily a rychle zazálohuje jen tyto soubory.

Time Machine také dovoluje vyloučit specifické položky ze zálohovacího procesu, ale není nutné jít do detailů. Systém automaticky inteligentně pozná, že se má vyhýbat dočasným souborům a ostatním věcem, které se nemusí zálohovat. Apple také otevřel vývojářům API, které dovoluje specifikovat jak se vyhnout tomu, aby Time Machine zálohovalo zbytečné soubory. (Například cache).

Kam zálohovat

Time Machine velmi zjednodušil vybrání cílového zařízení. Uživatel jednoduše vybere disk. Když poprvé vsunete externí disk k počítači, Time Machine se zeptá, jestli jej má použít pro zálohy. Žádná komplexní konfigurace nebo management záložních médií nebo skutečné nastavení zařízení. Je také možné nastavit, aby se zálohovalo na více disků, avšak jedna záloha může přijít pouze na jediný disk.

Apple nedoporučuje dávat důležité soubory na disk, který používá Time Machine, systém to dovolí, nicméně tyto soubory nejsou zálohovány, protože Time Machine automaticky vyloučí zálohování na discích do kterých zálohy ukládá. Kromě toho pochopitelně tyto soubory zabírají místo nutné pro zálohy.

Jestliže pomocí Time Machine naplníte celý disk, můžete připojit nový disk a začít znovu, přičemž původní disk zůstane jako archív. Můžete také vyloučit ze zálohování složky, které obsahují například data od klienta, které jsou zálohovány jinde.

Kdy zálohovat

Po té co Time Machine najde nějaký nový zdroj, Time Machine začne s full backupem (terminus technicus, prostě zkopíruje úplně vše). Pak začne každou hodinu zálohovat. Ve skutečnosti nenastavujete kdy se má zálohovat. Každý den se smaže hodinová záloha s předchozího dne, každý týden se smaže denní záloha z minulého týdne. To vytvoří kompletní sadu záloh která je vyvážena jak z hlediska frekvencí zálohování tak velikostí diskového prostoru.

Ostatní zálohovací systémy nutí uživatele, aby tyto detaily nastavil. Time Machine tak supluje profesionálního poradce, takže na to nemusíte myslet a nenastavíte tak zálohování, které postrádá smysl. Ve stejném čase můžete manuálně vypnout Time Machine, aby vám nenarušoval hraní her nebo další aktivity, které vyžadují procesor, ale nevyžadují zálohování.

Ovládací panel v Systémových předvolbách zobrazuje, kdy proběhne další záloha. Když ten čas přijde, zobrazí se teploměr s průběhem záloh, což zpravidla trvá několik vteřin, pokud jste nevygenerovali hromadu nového obsahu během poslední hodiny. A znovu, protože Time Machine neprohledává celý disk, je tato akce velmi rychlá.

Tato zálohovací frekvence umožňuje Time Machine být k užitku od prvního dne, kdy tuto funkci zapnete. Pokud si smažete soubor či složku, téměř vždy budete mít možnost tuto změnu odvolat, ačkoliv je stále možné něco vytvořit a pak smazat během hodiny, aniž by cokoliv zůstalo uchováno. Zálohovací interval Time Machine je mnohem užitečnější a praktičtější než "undelete" systém z Norton Utilities, které nahradili Koš systémem, které se snažil udržet vše co bylo vyhozeno po co největší interval. Time Machine se zaměřuje na ochranu vašich souborů, které potřebujete a používáte, nezpochybňuje váš rozum, kdykoliv chcete něco smazat.

Jak zálohovat

Zálohovací systémy zpravidla vytvářejí full backup (prostě zkopírují vše) a pak udržují jen differenciální a inkrementální změny. Diferenciální zálohování zálohuje vše co se změnilo od doby posledního full backupu, zatímco inkrementální zálohuje vše co se změnilo od poslední částečné zálohy. Plná záloha obvykle vyžaduje příliš mnoho místa na disku, aby ji bylo možné provádět každou hodinu, ale diferenciální nebo inkrementální zálohy zase nejsou schopny zálohovat všechna data. Time Machine podle všeho dělá vše: získá full backup každou hodinu, bez nutnosti velkého diskového prostoru. Jak to dělá?

Inteligentní zálohovací systém používající diferenciální zálohu musí také zkontrolovat různé zálohy které prováděl dříve, aby získal jasný obraz o stavu však částečných záloh k současnosti a aby uživateli mohli poskytnout soubory, které mohou být obnoveny v jakémkoliv čase.Uživatel může chtít verzi souboru s před dvěma hodinami nebo verzi dva týdny starou. Umožnění této flexibility vyžaduje udržování komplexní databáze o zálohovacích transakcích. Jestliže tato databáze zmizí, obnovení souborů se stává ještě náročnějším úkolem vyžadujícím náročné přestavování databáze.

Aby se vyřešily oba problémy, Time Mahine vytváří něco nového, což vyžádalo změny v souborovém systému HFS+. Změnou jsou tzv. multi-links, což je podobné "hard links" běžné unixovým uživatelům a dostupné i na NFTS filesystému ve Windows. Tyto hard links se na rozdílo od "soft links" (symbolických odkazů) liší. Mac OS používá zástupce jako cestu pro vytvoření "soft linku" na místo jiného souboru či složky. Windows je nazývají "shortcuts" - zkratky.

Hard a Soft linky

Soft linky jsou zástupcem souboru a chová se úplně stejně jako cílový souboru, uložený na jiné místo. Hard linky (multi-link) jsou založené na mnohem komplexnější myšlence. Hard link ukazuje na záznam data či složky, neukazuje však na jiný soubor jak to dělá soft link, ale na stejnou instanci souboru. Jestliže změníte obsah souboru, změní si i všechny soubory, na které hard link ukazuje. Pokud jej smažete, soubor nezmizí - zůstává dokud není smazán poslední hard link. To může být matoucí, protože pro tuto techniku neexistuje žádná pohodlná alternativa z reálného světa.

Běžný soubor na jakémkoliv systému lze interpretovat také jako hardlink s jediným odkazem. Pokud soubor smažete, ve skutečnosti nezničíte soubor, ale pouze jeho odkaz na adresu v disku, čímž umožníte jeho přepsání jinými soubory. Aplikace, které umožňují obnovování souborů hledání právě tyto smazané soubory a snaží se je obnovit, ale jen do doby než souborový systém soubory nepřemazal, což dělá bez jakýchkoliv obav, protože diskový prostor obsazený soubory bez odkazu je označování jako recyklovatelný.

Souborový systém, který podporuje více hard linků na stejný soubor musí uchovávat informaci o tom, kolik hard linků na soubor bylo vytvořeno. Každý hard link na datový soubor funguje jako paralelní, sdílená instance souboru. Jestliže soubor s více hard linky smažete, není zničen. Místo něj stále zůstává uchován další hard link. Jinými slovy, jestliže vytvoříte hard link na soubor a pak smažete originál, nový hard link a jeho souborová data zůstane nepoškozen. Na druhou stranu, pokud totéž uděláte u Soft linku či zástupcem souboru (tedy smažete mu originál), zástupce bude ukazovat na předchozí existenci smazaného souboru, který již neexistuje. Samotný zástupce pak nemůže fungovat a data souboru nejsou k dispozici.

Hard linky v Time Machine

Hard linky fungují jako duch nebo klon. Stejně jako zástupce, nový hard link může odkazovat na existující soubor bez toho, aniž by zabíral místo na disku. Nicméně smazání jednoho hard linku je jako useknout hlavu mýtické Hydře: Nezbavíte se jí a nový hard link se objeví na jiném místě, což učiní mazání velmi obtížným, pokud se nerozhodnete vystopovat každý hard link a ten smazat. Tato komplexní myšlenka se nedá příliš použít v uživatelském světě, ale pro určité účely je vynikající. Jeden z nich se vztahuje k Time Machine.

Apple navrhl multi-linky (hard linky) v HFS+ hlavně kvůli podpoře Time Machine. Na rozdíl od Unixových a Linuxových distribucí, Mac OS X podporuje hard linky na soubory i složky. Vytvořením více hard linků na složky je zahrnuto v POSIX specifikaci pro UNIX, ale není příliš podporovaná protože využívání více hard linků pro adresáře může být nebezpečně silné. Jestliže totiž podadresář je nalinkován na svůj nadřízený adresář, může se vytvořit adresářová smyčka, která pak může způsobovat nekontrolovatelné zacyklení souborového systému a jeho poškození. Souborové systémové nástroje typicky také nepočítají s více odkazy na soubor. V Time Machine jsou hard linky používané ve specifickém kontrolovatelném kontextu, který tyto problémy řeší.

Time Machine napoprvé zálohuje full backupem vše jako regulérní soubory. Pokud si disk připojíte, zjistíte, že všechny vaše soubory jsou umístěny od složky označené časovým razítkem, uvnitř složky pojmenované po vašem počítači. Každou hodinu, Time Machine vytvoří něco, co vypadá jako další úplná záloha, ale nová sada souboru nezabírá dvakrát tolik místa. Time Machine totiž využívá hard linky, aby vytvořil paralelní vesmír, kde téměř vše má svůj klon. Jen změněné soubory jsou nové, vše ostatní je hard linkem na již zálohovaná data. Genialita hard linků zde spočívá v tom, že můžete bez obav smazat první full backup, protože obsahuje hard linky. (Pochopitelně se zachovají pouze soubory, které existují v pozdějším čase. Pokud nějaký soubor smažete a smažete jej i ze zálohy, kde další záloha soubor již neobsahuje o soubor přijdete (protože se jednalo o poslední hard link)).

Díky využívání hard linků, Time Machine může uchovávat velmi časté zálohy bez toho, že by zabíraly příliš mnoho místa. Další výhodou je, že uživatel si může prohlížet soubory přímo a vidět celý souborový systém pro každý den a čas uzavřený v záloze. Každá složka vypadá jako úplná záloha regulérních souborů, což má smysl. Všechny tyto kompletní zálohované soubory jednoduše sdílí stejné místo na disku a jako by žili v paralelním vesmíru se stejným tělem. Hard linky jsou bezpochyby velmi matoucí a potencionálně nebezpečné pro netechnické uživatele, takže Apple neprozradil, jak Time Machine funguje uvnitř a nenabízí žádnou cestu jako hard linky vytvořit ve Finderu.

Snapshoty a Windows Shadow Copy

Time Machine je často srovnáván s Microsoftí Shadow Copy (neboli také Volume Snapshot Service), protože oba systémy se používají pro zálohování. Ve skutečnosti si nejsou vůbec podobné. Microsoft používat Shadow Copy službu pro duplikování souborů na stejném disku. Tyto skryté kopie vytváří jakýsi otisk souboru v daném čase a mohou být přístupné uživatelem s použitím funkce Předchozí verze (v zobrazení nastavení souboru) nebo uloženy na externí síťový záložní systém. Zálohováním těchto "stínových kopií" jednoduše zabraňuje externím zálohovacím systémům aby se dostali do problémů, když se budou snažit zálohovat živé soubory, které mohou být uzamčeny uživatelem, který na nich pracuje.

Funkce záloh v Shadow Copy jsou užitečné pouze tehdy, jestliže je mašina s Windows ve stejném prostředí, jako server, který je zálohuje. Shadow Copy není samostatný zálohovací systém, ačkoliv umí prezentovat seznam duplikovaných souborů, které byly získaný přes službu Shadow Copy. Bez dedikovaného záložního systému, Previous Versions ukazují pouze lokální kopii souboru, nekopíruje soubory na externí disk pro bezpečné uložení a stínové kopie souborů nemohou být prohlíženy uživatelem podle jména souboru, data či požadavku. Shadow Copy zcela jistě není zálohovací řešení pro běžného spotřebitele (a ani nebyla zamýšlena), což na druhou stranu Time Machine je.

Ve Windows Vista, Microsoft také spojil Shadow Copy do služby System Restore, což dovoluje uživateli obnovit původní stav PC. To není záložní systém, to je funkce zpět aplikovaná na systém. System Restore je orientován na odstranění problémů vzniklých instalací nového softwarového titulu, Windows Software Update, nepodepsaného hardwarového ovladače či dalších událostí, které způsobily problémy. Nejde zpět aby našel něco z minulost, pouze navrací hodiny na předchozí kontrolní stanoviště a zahodí vše co se v budoucnosti objevilo. System Restore není ani náhodou přibuzný s Time Machine v tom co dělá, jak to dělá a proč existuje.

Líbivá vrstva Time Machine

Dosud jsme posuzovali technické pozadí Time Machine. Avšak jednou z nejviditelnějších hodnot Time Machine je uživatelské rozhraní pro obnovu souborů, postavené tak, aby využíval funkce Core Animation, další z perliček Leoparda.

Kromě toho, že můžete manuálně procházet záložní disk ve Finderu nebo použít Spotlight pro nalezení ztraceného souboru na disku Time Machine, uživatelé mohou jednoduše klepnout na ikonu Time Machine v Doku a získají vizuální reprezentaci každé iterace jejich záloh. Známá černá díra v Time Machine poskytuje alternativní cestu pro hledání ve vašich záložních souborech, které Time Machine ukazuje jednoduchou a sofistikovanou cestou.

Vizualizace ukazuje obsah jednoho okna zpět v čase, podle toho, jak byly získány zálohy. Nejviditelnější příklad je použít Time Machine na okno Finderu, kde byl ztracený soubor. Klepnutím na Time Machine a obsah složky je ukázán ve tvaru, jak vypadal v průběhu času. Stačí klepnout na navigační šipku a Time Machine přeskočí zpět přes své záložní záznamy aby ukázal co která složka obsahovala když byla zálohována. Každý skok vás vezme zpět v čase tam, kdy se obsah složky změnil.

Okno Finderu je zcela funkční, takže můžete použít Quick Look nebo přejít na jiné místo v souborovém systému a stále prohlížet zálohy, vše v okně Time View. Když už je soubor nebo složka nalezena, stačí ji označit a klepnout na restore. Time Machine vás přehodí zpět do současnosti a zkopíruje soubory ze zálohy na váš pevný disk.

Asi nejlepší ukázkou je hledání. Hledání ve Spotlightu může zobrazit dokument Wordu, přepisy rozhovorů v iChatu či emaily. Když klepnete na Time Machine, můžete jít zpět v čase a vidět výsledky stejného dotazu v každém bodě zálohy. To je neuvěřitelně silný a flexibilní nástorj jako hledat na nacházet výsledky. Žádný jiný zálohovací systém vám neumožňuje ptát se na obsach archívu tak jednoduše a intuitivně.

Zpět do současnosti

Time Machine však není jen pouhou vizualizací zálohovaných souborů. Apple demonstroval prohledávání v čase přes Address Book. Můžete si vybrat jméno nebo chybějící kontakt, zmáčknout Time Machine a systém najde kontakt v zálohovaných záznamech. Totéž můžete udělat s Maily. Time Machine vám může ukázat vaši mailovou schránku, jak vypadala s emaily, které jste již dávno smazali a které jste nechali nepřečtené před týdny, měsíci či dvěmi hodinami. Funguje tak také s iPhoto, kde můžete hledat individuální fotografie nechtěně smazané z iPhoto knihovny.

Vývojáři mají možnost využít integraci s Time Machine do této úrovně i ve svých aplikacích. To zcela jasně demonstruje, že Time Machine není jen zálohovací systém, ale je to kombinace technologie souborového systému a vizualizace dat, které vytváří z nové implementace zálohy souborů mnohem více než upgrade ke konvenčnímu programu Backup 3.0. Jeho genialita tkví v jednoduchosti a vytváří Time Machine velmi efektivní nástroj jak přemluvit uživatele, aby s minimálním úsilím začal chránit svá data.

Time Machine pracuje s jakýmkoliv standardním externím Firewire nebo USB diskem, ale je určen také k práci se sdílenými síťovými disky, jako je například disk v novém AirPort Extrem base station. Více uživatelů Leoparda může zálohovat na stejný disk, protože Time Machine zálohuje sobourový systém odděleně podle jména. Time Machine je také navržen tak aby zálohoval pomocí kódovaných diskových obrazů a dovoluje tak uložit zálohy na jakýkoliv souborový server.

Interface Time Machine také ukazuje jak vytvořit unikátní vizualizace dat s Core Animation, což je něco co zcela jistě inspiruje mnoho vývojářů na Macovi.

Z toho jak je popisován Time Machine je zřejmé, že by jste přeci jen neměli doufat ve všemohoucnost Time Machine. Time Machine totiž ukládá vaše data na disk v jediné verzi, což může znamenat, že při extrémně malé pravděpodobnosti, že se vám zničí počítač i pevný disk s vašimi zálohami, můžete přijít o všechny vaše data. Je tedy vhodné čas od času zálohovat data i jiným způsobem než pouze přes Time Machine či pro zálohy používat více disků.

Problémy s Time Machine

Jak to již bývá zvykem, Apple odladil fungování pouze mezi svým hardware a Time Machine. Nicméně i hardware třetích stran funguje. Alespoň do jisté míry. Většina NAS disků, využívá AFP protokol kterým zpřístupní Time Machine zálohování. Pro implementaci AFP protokolu je většinou použitý afpd (netatalk), který občas obsahuje chyby. Poměrně častým problémem je chyba, která byla opravena až ve verzi netatalku 2.2.3. Pokud vaše NAS zařízení má starší firmware než 22.5.2012 (kdy byl uveden netatalk 2.2.3), pravděpodobně bude Time Machine čas od času oznamovat, že z důvodu chyby bude muset provést kompletní zálohu vašeho disku.