Hardware Apple: Apple IIc

Apple IIc

Apple IIc
Foto: Apple
  • Procesor
    • Typ: MOS Technology/SynerTek 65C02
    • Frekvence: 1 MHz
    • FPU: není
    • Rychlost sběrnice: 1 MHz
    • Datová cesta: 8 bitů
    • Vestavěná ROM: 16 kb (32 kB revize)
    • RAM na desce: 128 kB
    • Maximálně RAM: 1 MB
  • Monitor
    • Typ obrazovky: 9" zelený monochromatický displej; 13" RGB monitor
    • Rozlišení: 6 barev 140x192; 1-bit 560x192; 4-bit 140x192; 4-bit 80x48; 4-bit 40x48; text 40/80; 1-bit 280x192
  • Vstupy/Výstupy
    • Sériový: 2
    • Reproduktor: mono
  • Ukládání dat
    • Disketová mechanika: 140 kB 5.25"
  • Různé
    • Kódové označení: Chels; Teddy; Elf; VLC; Lollie; IIb; ET; Pippin; Jason; Yoda
    • Uveden na trh: Duben 1984
    • Stažen z trhu: Listopad 1990
    • Příkon: 18 W

Z historického pohledu je nejdůležitější informací, že zde bylo 5 různých revizí ROM (ROM 255, 0, 3, 4 a 5) a tři různé verze základních desek. Původní Apple IIc podporoval pouze jednu externí 5,25 mechaniku. První základní desky, hlavně ty vyrobené mezi dubnem 1984 a prosincem 1984 měly vadné sériové porty, které vytvářely problémy s připojenými tiskárnami a modemy třetích výrobců na rychlostech 1200 b (bylo to způsobeno čipem 74LS161, který rozděloval hodiny pro sériové porty, které bylo o 3% pomalejší. Oscilátor na novějších deskách problém vyřešil). Druhá revize ROM (označovaná jako ROM 0), přidávala podporu pro externí Apple UniDisk 3,5 disketovou mechaniku. Objevil se i základní kód pro AppleTalk interface, který byl však z pozdějších revizí odstraněn. Další dvě revize ROM ( 3 a 4) upravovali lehce pozměněnou základní desku ve které asi nejvýznamnějším rozdílem byl paměťový soket pro RAM kartu umožňující upgrade až na 1MB.

Abychom si mohli blíže popovídat o nejmenším Apple II, IIc je nutné se podívat na prostředí a další události, které se děly v Apple Computer Inc. rok před uvedením tohoto modulu. Z projektu Lisy bylo jasné, kudy se bude ubírat vývoj a design počítačů u Apple. Ze série paralelních procesorů a vrstvené architektury se zaměří okolo mikroprocesoru Motorola 68000 jako základního ovládacího prvku vyspělého počítače. Projekt však postupoval velmi pomalu. Začal už v roce 1979 se stejným záběrem jako jakýkoliv jiný produkt Apple. Frank Rose v jeho knize West of Eden popisuje prostředí u Apple takto: "Oba (Apple III a Lisa) byly navrhovány jako špičkový hardware než jako produkt pro specifický trh. U Apple jste navrhli krabici a lidi ji kupovali, protože to bylo dobré, nikoliv proto, že jste přemýšleli nad tím jestli to využijete." Nicméně výrazně se změnila situace v roce 1979, kdy Xerox koupil velký balík akcií Apple. Výměnou za tyto akcie, Xerox dovolil, aby jeho výzkumné myšlenky byly použity v návrhu kancelářského počítače. Jef Raskin, jeden z prvních zaměstnanců Apple, viděl práci, kterou udělali výzkumníci Xeroxu v Palo Alto Research Center (PARC) a přinutil designový tým Lisy, aby využili nabídku Xeroxu. Steve Jobs byl na návštěvě v PARCU a počítač Xerox Star na něj udělal dojem svým uživatelským rozhraním, ikonami, bitmapovými grafickými textovými znaky, překrývajícími okny a ukazovacím zařízením nazývaným "myš". V tomto okamžiku získala Lisa osobnost, kterou Apple potřeboval. Byl to důležitý moment, protože okolo roku 1981 se správním rada Apple začala obávat o budoucnost. Apple III totiž nebyl obchodním světem přijat s nadšením.

Bohužel pro Jobse, který byl nadšen Xerox technologiemi v designu nového počítače, byl odsunut z projektu Lisa. Po problémech s uvedením Apple II a reorganizaci v roce 1980 tým Apple II a Apple III se dostal do jedné divize, zatímco Lisa do druhé. Lisa se dostala pod křídla Johna Couche a Jobsovi nebylo dovoleno se na vývoji podílet. Protože mu Lisa byla odebrána, Jobs se v roce 1981 začal dívat po něčem jiném, co by v Apple mohl dělat. Raskin začal pracovat na novém počítači, který byl levný a snadno by se používal. Pojmenoval jej Macintosh a během roku 1980 Raskins pracoval na pravidlech, které by naplnily jeho sen o jednoduchosti, začal také pomalu pracovat na návrhu hardware. Steve Jobs objevil projekt Macintosh a doslova jej převzal, upravil Raskinovy myšlenky, aby získal počítač který běhá na stejném procesoru 68000 jako Lisa a aby použil stejný komplexní, ale jednoduchý interface. Jobs prakticky chtěl vytvořit Lízu mimo Lízy, vytvořením malého, levného počítače, který dělá totéž.

Zatímco Macintosh se vyvíjel jako pirátský projekt s menším týmem a méně penězi než Lisa, objevil se koncept "obecného přístroje". Místo mnoha slotů a světýlek (které činily Apple II tak populární v hackerské komunitě) , Jobsův tým začal prodávat myšlenku, že všechny nezbytné funkce by měly být součástí počítače a celá krabice počítače uzavřena. Mělo by to být něco, co prostě strčíte do zásuvky a pracujete. S Xerox Star uživatelským interfacem to bude nejen snadné zapojit, ale také používat.

Začátky

A co se dělo během této doby s Apple II? Snahy o vytvoření levnější verze stále pokračovaly, Apple IIe byl stále ještě v návrhových fázích. V létě 1981 někdo přišel s návrhem udělat přenosný Apple II – počítač velikosti knihy. To se však nestalo, dokud to Steva Jobse nezaujalo jako inženýrská výzva po té, co byl Macintosh na cestě:

"...jednoho dne koncem roku 1982, Paul Dali mu ukázal (Stevovi Jobsovi) fotografii přenosného počítače od Toshiby a začali přemýšlet nad myšlenkou Apple II, který by vypadal jako Toshiba, ale měl vestavěnou disketovou mechaniku. Vzali obvody Apple IIe, disketovou mechaniku a klávesnici a hráli si s nimi, dokud nepřišli na kompromisní konfiguraci - klávesnici vepředu, disketovou mechaniku na boku, základní deska mezi nimi. Co Steva Jobse na tom bavilo, byl inženýrský oříšek dostat vše do balení, které není větší než poznámkový blok. Stroj tak malý, že nebude mít rozšiřitelnost charakteristickou pro ostatní počítače ze řady Apple II. Stejně jako Macintosh jej bude možné vytáhnout z balení, zapojit do sítě a pracovat - bez nutnosti kupovat extra díly, žádné kabely."

Stejně jako všechny ostatní projekty Apple, IIc bylo ve vývoji pod různými kódovými názvy, kvůli interní komunikaci a udržení informací uvnitř firmy, aby lidi zvenčí nevěděli co se plánuje. Jména zahrnovala VLC (Very Low Cost), Yoda, ET, IIb (pro Knihu), Teddy (jako "Testing Every Day"). Také panovala tradice v Apple, že se projekty pojmenovávaly podle dětí lidí v Apple: Chels, Jason, Lolly, Sherry a Zelda. Tyto jména zůstávají ve zdrojových kódech firmware pro IIc a později tisknutá v technických referenčních příručkách: ovladač sériového portu je nazývaný "Lolly".

Když bylo IIc ve vývoji, Apple pracoval na změně vzhledu jeho produktů. Chtěli více evropský vzhled a barvy a barevné schéma nazvali "Snow White". IIc byl prvním produktech s nový vzhledem a barvou.

Hardware

Apple IIc má své počátky v době, kdy Apple IIe projekt byl již v běhu. Když se zapojil Steve Jobs, cítili že by měli pokračovat v projektu Apple IIe, jak plánovali, ale ten druhý Apple II by měl být produkt "zaměřený"na specifickou skupinu zákazníků, primárně nové uživatele. Původně chtěli mít uzavřený Apple II, který by měl vestavěný port pro myš, sériový port a další funkce. Později skončili pouze s počítačem a klávesnicí. Walt Broedner, inženýr který protlačoval dokončení Apple IIe, použil jejich předchozí práci - ovladač disku a zkombinoval oba projekty tak, že bylo možné vytvořit IIc.

Ačkoliv mu říkali, že to není možné, Jobs silně tlačil, aby myš v uzavřeném Apple II byla kompatibilní s myší pro Macintosh - a zvládl to. Původně byl plánovaný jeden sériový port, marketingový tým však Jobsovi vysvětlil, že mnoho lidí bude chtít jak tiskárnu, tak modem takže přidali druhý port k původnímu designu. Rozhodli se pro sériové porty na IIc místo paralelních z různých důvodů. Za prvé, sloty pro sériové porty jsou menší než paralelní, lépe se budou hodit u malých počítačů jako IIc. také základní směr Apple byla konzistence v jeho hardwarové řadě a zde se rozhodli udělat vše přes sériové rozhraní.

Práci na Apple IIc začali téměř ihned po dokončení IIe. Protože se snažili stlačit Apple IIe se 128k, 80 řádkovými rutinami, dvěma sériovými kabely, diskovým ovladačem a myší do krabice 11x12 palců, designové výzvy byl vyšší než u IIe (to je také to, co zaujalo Steva Jobse. Rozměr stroj byl určen rozhodnutím, že se počítač musí vejít do standardního kufříku.

Apple bral v úvahu také mezinárodní prostředí při návrhu IIc. Speciální čip obsahující klávesovou mapu mohl být snadno vyměněn podle země, ve které byl počítač prodáván. Externí tlačítko umožňovalo přepínat mezi dvěmi klávesnicemi – např. mezi anglickým a německým rozložením. V americké verzi bylo možné přepínat mezi QWERTY klávesnicí a Dvorak (která dovoluje rychlejší psaní). Rozhodnutí pro zahraniční klávesnice přišlo jako první: přidaný bonus pro Americkou verzi podporující Dvorak rozložení jako extra bonus, aby se nemusely vyrábět dvě různé varianty krabice (jedna pro americký trh a druhá pro zahraničí).

Jedním z problémů při vytváření kompaktního počítače bylo vyřešení produkce tepla. Inženýři chtěli, aby počítač pracoval do teplot 40 stupňů Celsia. Jeden článek publikoval, že designéři chtěli mít IIc schopné provádět dlouhé diskové třízení (třídit data v souboru na disku) zatímco jsou v létě na floridské pláži. Hlavním problémem bylo teplo generované interním 5,25 diskem. Zkoušeli speciální disky s nízkým napájením (které jsou dražší), ale nepřišli na způsob jak překonat problém ani díky nim. Nakonec přišli s komplikovanou ventilací vytvořením děr do skříně počítače. Vložili jej do trouby aby mohli měřit interní teplotu. Inženýři byli překvapeni, že běžný disk pracovat a generoval méně tepla než ten speciální s nízkým napájením. Jediným vysvětlením, se kterým mohli přijít bylo, že běžný disk generoval dostatek tepla k tomu, aby mohl spustit cirkulaci vzduchu.

Firmware

Protože byl používán čip 65c02, který běhal v nižších teplotách a měl 27 další příkazů, které bylo možné použít v asembléru, Programátoři Apple měli nové možnosti jako využít jeho design. Takové možnosti umožnily vměstnat celý firmware IIe, včetně kódu pro ovladač disku, sériové karty, myš a 80ti řádkovou kartu do 16K místa v ROM.

Firmware pro IIc byl napsán Erbiem Beerninkem, Richiem Williamsem a Jakešem Hustonem. Napsali jej tak, aby vypadal (pro softwarové programy) stejně jako IIe s Apple Super Seriál kartou ve slotech 1 a 2, 80ti řádkovou kartou ve slotu 3 a myší ve slotu 4. Disk II byl ves slotu 6 (ačkoliv žádné sloty v počítači nebyly). Protože první IIc neměli nic emulováno ve slotu 5, autoři firmware se znesmrtelnili tím, že spuštěním dotazu na obsah slotu 5 se začnou objevovat jména autorů firmware. (Použili dekódovací schéma aby extrahovali svá jména, znak po znaku, takže jednoduchý ASCI sken ROM je neobjeví). Tato "funkce" byla zrušena v pozdějších revizí IIc ROM, protože do slotu 5 byl přidán skutečný disk. A na co byl nepoužitý slot 7? Zde dali malý kousek kódu, který dovoli startovat z externí 5,25 mechaniky napsání v Applesoftu "PR#7".

Programátoři opravili některé chyby v ROM Apple IIe a přidali 32 grafických znaků, které nazvali MouseText. Aby jej mohli použít, smazali možnost používat blikající znaky (v 80ti řádkovém módu) a nahradili jej znaky z MouseTextu. Bruce Tognazzini navrhl MouseText znaky, které obsahovaly také obrázek běžícího muže. Poslal příspěvek do časopisu Call-A.P.P.L.E a varoval programátory, že znaky běžícího muže, byly uznány jako nadbytečné a mohou být později nahrazeny. (To se také stalo, avšak nikoliv u IIc)

Beernick, Williams a Huston udělaly některé drobné změny Applesoftu v ROM. Opravily software tak, že příkazy bylo možné vkládat pomocí malých písmen (byly převáděny na velká). Smazaly příkazy, které byly specifické pro zastaralé kazetové mechaniky (které u IIc není) a vytvořili Applesoft kompatibilnější s 80ti řádkovým zobrazením. Nešli tak daleko aby dělaly velké změny v Applesoftu nebo používaly novější 65c02 příkazy a opravily tak známé chyby nebo přidávaly funkce k sedm let starému jazyku. Tento přístup pramenil z faktu, že historicky mnoho BASIC programů používalo nedokumentovaný asembler pro vstup do Applesoftu a mnoho změny by pak znamenalo, že by starší programy začaly neočekávaně padat.

Uvedení

Apple uvedl IIc na Moscone centru v San Franciscu 24. dubna 1984. Akce byla nazvána "Apple II Forever" (Apple II navždy). Cílem Apple bylo představit Apple IIc, popsat kam patří v marketingové strategii Apple a ukázat nový software, který bude pracovat s tímto novým počítačem a zdůraznit, že Apple drží řadu Apple II velmi pevně. (Steve Jobs si našel čas aby uvedl zprávu o prvních prodaných Macích během jejich 100 dnů života). Zajímavým momentem této události bylo uvedení IIc. Obrovské televizní obrazovky ukazovaly náhledy reklamy pro IIc, stejně jako slidy a obrázky mluvčích, včetně Wozniaka, Jobse a nového presidenta Apple – Johna Sculleyho. Sculley mluvil o "sdílení síly" a demonstroval to unikátní cestou: "Po té co držel drobné IIc aby jej každý mohl vidět a provokoval odpověď aby se podívali lépe, Sculley pokynul aby rozsvítili všechna světla. Když se světla rozsvítila, téměř každá pátá osoba v sála stála a mavala IIc. Jak se dealeři radovali, Apple jim dal do rukou IIc. Během pár vteřin od jeho uvedení, více než tisícovka dealerů Apple měla produktovou řadu IIc ve svých rukou."

Úspěch?

Původním cílem bylo prodávat IIc za 995 dolarů. Podle produkčních nákladů zjistili, že stroj nemohou prodávat levněji než 1295 dolarů. Ačkoliv IIc bylo technologickým průlome v miniaturizaci, zákazníci si v té době necenili malých věcí. Dívali se na něco tak malého jako na levnou věc, která nemá dostatečný výkon. Ačkoliv Apple IIc byl ekvivalentem IIe s extra pamětí, diskem, dvěmi sériovými porty a myší, většina zákazníků si kupovala IIe. Apple se snažil více propagovat IIc, ale to se prostě neprodávalo tak dobře jako IIe. Stejně jako IBM přecenilo trh při uvedení PCjr (který byl později zrušen), stejně tak přecenil trh Apple s uvedením IIc (a originálního Macintoshe).

Uvedení jednotlivých modelů

Apple IIc: duben 1984 - říjen 1985
Apple IIc (UniDisk 3.5): listopad 1985 - srpen 1986
Apple IIc (Mem Exp): září 1986 - prosinec 1987
Apple IIc (rev Mem Exp): leden 1988 - srpen 1988

Řada Apple II

Apple II (často označovaný jako Apple ][ nebo Apple //) byl prvním velmi úspěšným masově produkovaným mikropočítačem vyráběným společností Apple Computer (Dnes přejmenovaným na Apple Inc.) a uvedeným v roce 1977. V smyslu jednoduchosti použití, funkcí a rozšiřování byl Apple dvě velkým technologickým pokrokem oproti jeho předchůdci Apple I, s omezenou produkcí pouze elektrického obvodu pro zájemce ze řad elektro-amatérů, které objevovali mnoho funkcí, které udělaly Apple II tak úspěšným produktem. Když byl tento počítač předveden na West Coast Computer Faire v roce 1977, Apple II byl mezi prvními úspěšnými osobními počítači zodpovědnými za úspěšný start společnosti Apple (a dovolil také několika dalším společnostem úspěšný start). Během následujících let bylo uvedeno na trh a prodáno mnoho modelů, ale tento model se prodával s drobnými úpravami až do 90-tých let. Když se ukončila jeho výroba v roce 1993, prodalo se mezi pěti až šesti milióny kusů Apple II (včetně v průměru 1,25 miliónů Apple IIgs modelu).

Apple II se stal nejznámějším a úspěšným počítačem během 80tých a začátkem 90-tých let. Byl agresivně propagován díky slevám za hromadný odběr a úpravami pro školní instituce, což vedlo k prvnímu počítači, který se rozšířil na americkém druhém stupni. Díky zaměřenému úsilí na vývoj školního a obchodního software pro Apple II, včetně vypuštění populárního VisiCalc tabulkového editoru v roce 1979, byl počítač populární mezi obchodníky a rodinami s dětmi.

Původní operační systém Apple II byl postaven na BASIC interpretru v ROM. Většina komerčního software Apple II na disku – výukových her a produktivních programů startovaly přímo na hardware a buď neměli operační systém, nebo si vytvářely vlastní (byl neviditelný pro uživatele). Apple DOS Diskový operační systém byl přidán až kvůli podpoře disketové mechaniky. Poslední verze byla Apple DOS 3.3. Apple DOS byl pak nahrazen ProDOS, který podporoval hierarchický souborový systém a zařízení pro ukládání dat. S volitelnou rozšiřovací kartou třetí strany Z80, Apple II mohl nastartovat do operačního systému CP/M a spouštět WordStart, dBase II a další CPM software. Na sklonku svého vývoj, koncem 80tých let platforma získala grafický vzhled a hybridu Apple II a Macintosh s uvedením Apple IIgs. V roce 1992 měla platforma 16-bit zpracování dat, myší ovládaný uživatelský interface a grafické a zvukové schopnosti daleko za schopnostmi originálního Apple II.

Drahé uživatelské rozhraní Lisy uvedené v roce 1983 nebylo komerčně úspěšné. Macintosh byl uveden v roce 1984, ale překonal sérii Apple II až v roce 1993. Dokonce i po uvedení Macintoshe byla série Apple II primárním zdrojem příjmu společnosti Apple celá léta: s příslušnou komunitou vývojářům třetích stran a obchodníků to vytvořilo segment na trhu s obratem miliardu dolarů ročně. Poslední kus Apple IIgs byl prodán koncem roku 1992, poslední počítač ze série Apple II - Apple IIe se přestal vyrábět 15. října 1993.

 

Změna barev | Autorská práva | Kontakt | Podpora | RSS kanály
© 2006 Gandalf, Design by Mirek
Creative Commons License