Před tím, než společnost Pacific Tech začala vyvíjet Graphing Calculator, byl tento kus nádherného software součástí oficiální distribuce prvních PowerPC strojů. Vývoj této kalkulačky má však zajímavý příběh. V podstatě začal tím, že se z jednoho kontraktora Apple stal bývalý kontraktor Apple a Apple mu zapomněl deaktivovat vstupní kartu.
Ron Avitzur se však rozhodl, že bude pracovat na části projektu - Graphing Calculatoru, který byl zrušen, protože mu připadl prostě skvělý. Souhlasili s ním i kolegové, kterým ukazoval dema. Zejména jej podporovali lidé, kteří pracovali na přechodu k PowerPC architektuře. Ti se domnívali, že by to byla hezká demonstrace toho, co nový procesor umí, ale nikdo jej nechtěl na tuto práci najmout. Rozhodl se proto, že bude pracovat neoficiálně.
Práce na software spočívala v revizi padesáti tisíc řádků kódu, který vyžadoval obrovské znalosti Mac OS, PowerPC a vlastního software. Pro jednoho člověka to byla práce na týdny.
V jednu hodinu v noci se dostali k prototypu PowerPC. Zatajili dech, spustili aplikaci a vybouchl monitor. Rychle jej uhasili, připojili jiný a zkusili to znovu. Software samozřejmě nezpůsobil problém s monitorem, monitor si prostě pro své selhání vybral naprosto nevhodný moment. Software běžel více než 50x rychleji než na starém procesoru, bylo hotové skvělé demo, které však potřebovalo měsíce tvrdé práce, než se z toho stane skutečný produkt.
Ron Avitzur tedy požádal Grega Robbinse, aby mu pomohl. Jeho smlouva v jiné divizi Apple právě skončila, takže řekl, že bude nadále pracovat pro Rona Avitzura a jeho manažera tak ani nenapadlo, že Ron Avitzur pro Apple nepracuje. V pracovním týmu tak nebyl žádný manažer, což znamenalo, že nebyly žádné porady a programátoři byli tak velmi produktivní. Pracovali dvanáct hodin denně, sedm dní v týdnu. Greg měl neuvěřitelnou energii a věnoval se i detailům. Programoval za zavřenými dveřmi, zatímco Ron mluvil s inženýry. Protože Ron Avitzur požádal Grega o osobní laskavost, chtěl s ním udržet krok. Jeho okno v ložnici bylo na východ, takže se probouzel s úsvitem a obvykle docházel do kanceláře deset minut před Gregem. Greg měl z toho černé svědomí, protože se domníval, že tam Ron je již hodiny a tak zůstával až do pozdních večerních hodin, to vytvářelo stále větší spirálu, zvyšující dobu práce na projektu.
Lidé je samozřejmě míjeli cestou do práce, ale předpokládali, že jsou zaměstnanci. Když se jich pár zeptalo co dělají, odpovídali po pravdě, že zde nepracují, nejsou kontraktoři, nikdo je neplatí a když se zeptali jak žijí, tak odpovídali, že jednoduše. Když se pak ptali, co tedy vlastně dělají, ukázali demo kalkulačky a vysvětlili, že to je zrušený projekt o kterém se domnívali, že stojí za to dokončit. Ron v té době neměl hypotéku ani rodinu, takže si mohl dovolit žít z úspor. Mnoho lidí z Apple měli za sebou řadu nedokončených projektů, takže rozuměli Ronově motivaci.
Apple měl velmi silnou tradici projektů, na kterých inženýři pracovali i po té, co byly projekty zrušeny v naději, že funkční demo přesvědčí management, aby projekt obnovilo. Jeden z projektů s kódovým označením Spectre byl zrušen a restartován 5x. Inženýři pracovali na těchto projektech po pracovní době, kromě práce na svých běžných projektech. Greg a Ron, bez svých denních pracovních povinností tak povýšili tradici na zcela novou úroveň.
V září 1993 přišla pohroma. Apple se rozhodl využívat kancelář, kterou do té doby používali Ron a Greg. A tehdy prasklo, že vlastně nemají žádného manažera. Manažerka, která to zjistila, tak neměla jinou možnost než zavolat ochranku, aby je vyvedla z budovy a zrušila jim jejich vstupní karty.
Zachránilo je hromadné propouštění, které ten týden začalo (Nechvalně známé propouštení z nařízení nedávno zvoleného CEO Apple - Michaela Spindlera) Dvacet procent z patnácti tisíc lidí ztratilo práci, ale Greg a Ron nebyli v seznamu zaměstnanců a oficiálně neexistovali. Uvolnila se tak velká řada kanceláří. Našli si dvě a začali se plížit do budovy každý den, zatímco co čekali na skutečné zaměstnance a s nimi se dostávali za dveře. Řada lidí je znala a neptala se na žádné otázky, protože měli kolem krku své staré vstupní karty.
Udělali obrovský pokrok, ale nemohli jej udělat sami. Sofistikovaný software vyžaduje týmovou práci. Jedna osoba musí udělat kouř a nastavit zrcadla, aby bylo možné vytvořit demo, které uchvátí posluchače. Prodej milónům zákazníků pak ukáže chyby a všichni pak vypadají špatně. Je v podstatě kliché, že prvních 90 % práce na projektu je snadné, 10 % zbylá práce pak zabírá 90 % času a právě těch posledních 90 % - detaily - vytváří dobrý produkt. Vytvoření software, který je současně snadný k používání, přátelský, užitečný a silný vžaduje lidi s neobyčejnou kombinací zkušeností, talentu a umění společně se soustředěním a trpělivostí. Greg a Ron udělali základní programování, ale to je velmi daleko od finálního produktu.
Kromě jiného, potřebovali profesionální kontrolu kvality, těžké a časově náročné testování, které ukáže chyby v designu a implementačí chyby, které programátoři nevidí. Jakoby z ničeho se objevili dva kluci s oddělení kontroly kvality, kteří o Ronovi a Gregovi slyšeli (v té doby byly undergroundovými celebritami). Jejich běžná práce v kontrole kvality byla nudná a tak se doborovolně uvolili pomoci při práci na software s poznámkou "Neříkejte to našemu šéfovi, dobře?" Jeden z nich měl doktorát z matematiky, druhý psal sám matematický software. Byli to boží poslové. Začali pracovat okamžitě.
Pak potřebovali napsat část kódu, který kreslí třídimenzionální obrazy z dat, které software vygeneroval. Přítel se zkušenostmi v této oblasti pak si vzal o víkendu volno ze své firmy a napsal kód. Trvalo mu dva dny to, co by Greg s Ronem psali měsíc.
Díky těmto lidem se projekt pohnul velmi kupředu, včetně lidí kteří pomáhali s dokumentací, programováním, matematikou a uživatelským rozhraním. Tajemství v programování není inteligence, i když hodně pomáhá. Není to těžká práce nebo zkušenost, i když pomáhají také. Ale tajemstvím je mít chytré přátele.
Poslední otázkou v projektu bylo, jak zahrnout software do oficiální distribuce. Všichni se začali bát, že veškeré úsilí, čas, znalosti, hardware, pití a mizerné jídlo bude k ničemu. Znovu byli zachráněni cizincem. Ve 2 hodiny ráno přišel k nim do kanceláře člověk, který měl na starosti finální systémové instalace PowerPC. Vysvětlil situaci slovy: "Apple je hardwarová společnost. Jsou zde továrny, které vyrábějí počítače Apple. jedním z posledních kroků, které se provádějí při sestavování je kopiie celého systémového software z "Golden Master" pevných disků na pevný disk nových počítačů. Já vytvářím Golden Master disky a pak je odesílám do továrny. Ve velmi reálném a pragmatickém smyslu, já rozhoduji, který software se bude odesílat a který nikoliv." Řekl Ronovi, že pokud bude software k dispozici den před tím, než se začne s výrobou nových počítačů, může se objevit na Golden Master disku. Pak, dříve než si někdo uvědomí co se děje, se třicet tisíc kusů software dostane na disky počítačů ve skladech. (Zpětně si Ron uvědomil, že ten chlap si dělal pravděpodobně legraci, ale v té době to nevěděli, takže pokračovali s důvěrou na projektu)
Když už měli použitelnou cestu k distribuci, Apple se stal ideální pracovním prostředím. Každý inženýr, kterého znali chtěl pomoci. měli zdroje, které neměli nikdy k dispozici, když pracovali oficiálně. Například v té době bylo pouze dvěstě PowerPC čipů na světě. Většinu z nich měli hardwarový inženýři u Apple. Pár tuctů bylo k dispozici u lidí, kteří pracovali na systémovém software. Ron s Gregem měli dva. Inženýr přišel do kanceláře o půlnoci a prakticky podstrčil počítače pod dveřmi a řekl, "Oficiálně tyto stroje neexistují, nedostali jste je ode mne a neznám vás. Ujistěte se, že neopustí budovu."
V říjnu 1993, si mysleli, že jsou téměř u konce, inženýři, kteří jim pomáhali ukazovali software svým manažerům. Tucty lidí byly v Ronově a Gregově kanceláři. Ron neočekával jejich podporu, ale cítil se zavázán jít přes jejich oficiální kanály. Poskytl dvacetiminutou demonstraci, přerušovanou citoslovci "Aach", "ooch". Pak se manažeři zeptali "Kdo je váš nadřízený? Pro kterou skupinu pracujete? Proč jsem to neviděl dříve?" Ron jim vysvětlil situaci, že se proplížil do budovy a že projekt oficiálně neexistuje. Nejdříve se smáli a když pochopili, že si nedálá legraci, řekli mu: "Už to nikdy neříkejte."
Ředitel PowerPC software byl akademik s univerzity v Dartmouthu. Ředitel PowerPC marketingu byl syn učitele matematiky. Když viděl potenciál ve výuce tohoto software v každém Macintoshi v každé škole, okamžitě je adoptoval.
Pak se staly divné věci. Manažer kontroly kvality přiřadil lidi k testování produktu (Nikdo mu neřekl, že ti lidé na tom již pracovali). Lokalizační skupina přiřadila lidi pro překlad do dvanácti jazyků. Skupina zabývající se uživatelským rozhraním spustila formální studii použitelnosti. Ron Avitzur se stal středem všech aktivit. Přesto Greg i Ron se stále museli přikrádat do budovy, protože lidé v PowerPC projektu nemohli pro ně získat vstupní karty bez objednávky. Nemohli dostat objednávku bez podepsaného kontraktu a nemohli získat kontrakt bez schválení právního oddělení, které pokud by se to dozvědělo, eskortovalo je mimo bodovu.
Greg se opět protahoval kolem budovy a snažil se vypadat nenápadně, až jej potkal jeden z inženýrů: "Už je mi špatně, jak vás vidím potulovat se kolem budovy každý den!" Pak volal správnému byrokratovi, který byl na jejich straně. Greg poslouchal konverzaci asi dvacet minut: "Ne, není zde objednávka, protože jim neplatíme. Ne, není zde smlouva, protože nejsou kontratoři. Ne, nejsou zaměstnanci a nemáme zájem je najmout. Ano, potřebují mít přístup do budovy, protože dodávají kód pro naše stroje. Ne, nemáme číslo objednávky, protože jim neplatíme." Nakonec jim poradil. Použili standardní formulář pro získání vstupní karty, ale zašrtli Kontraktor a místo toho napsali Dodavatel, když se ptali na číslo objednávky, napsali magická slova "No dollar kontrakt" a vstupní karty měli následujíc den. Získali oranžové karty dodavatelů, stejný tip jako měli lidé v kavárně, lidé zalévající květiny a opravující kopírky.
Oficiální schválení ještě zvýšili jejich životní standard. Stále více lidí se začalo zapojovat. Když začaly formální testy použitelnosti se studenty a učiteli, zjistili že mají stále co dohánět.
Ron byl hrdý na eleganci a jednoduchost návrhu. Chtěl program, který se bude dodávat ke každému Macovi, takže jej navrhl pro všechny uživatele, doknce i ty, kteří vědí málo o počítačícha nenávidí matematiku. Chtěl udělat matematiku zábavnější a jednoduchou a radostnou jako hru. Ve třídě je každý čas strávený frustrovaný u počítače, čas který je sebrán učení. Když seděl za polopropustným zrcadlem, pozoroval první uživatele, jaké mají problémy se softwarem, připomnělo mu to, že programátoři jsou nejméně kvalifikovaní lidé k návrhu software pro nováčky. Zahanben po pěti dnech, Greg a Ron se vrátili a začali zapracovávat úpravy do software.
Oficiální uznání převrátilo dosavadní život Rona a Grega. Jejich práce nebyla již udržovaným tajemstvím. Po demonstraci externímu developerovi, jedna osoba volala Aple a tvrdila, že poškozuje jejich patent a způsobila poplach, dokud nebyla prokázána neplatnost patentu (Prior Art). Další společnost, výrobce software Mathematica jednoduše požadovala stažení produktu. Apple velmi slušně odmítl. Jeden týden se vyhýbali ochrance, druhý týden se Apple postavil na jejich ochranu.
V listopadu pracovali šestnáct hodin denně, sedm dní v týdnu a cítili tlak. Denní režim byl vstát, sníst bagetu, jíst při řízení, pracovat do úmoru, spát a pak celé znovu. Pokud by to bylo ve filmu, viděli bychom otáčející se hodiny a odpadávající listy kalendáře.
Graphing Calculator byl dokončen v lednu 1994 a od té doby byl součástí Macintoshe (až do OS X, pak se začal prodávat zvlášť). Učitelé po celém světě používali kalkulačku pro prezentaci náročnějších konceptů matematiky vizuálně. Dodával se na více než dvacet miliónů strojů a oficiálně nikdy neexistoval.
A proč se Greg a Ron rozhodli toto podstoupit? Apple měl tenkrát finanční potíže, dělali si tedy legraci že pracují dobrovolně pro neziskovou organizaci. Ve skutečnosti byla motivace komplexnější. PowerPC byl v té době úžasný procesor, chtěli ukázat co se s ním dá dělat. Částečně se jim líbil příběh. Částečně se jednalo o hrdost - nikdy neudělali software, který se dostal na milióny počítačů. Většinou si oba mysleli, že vytvořeni velmi kvalitního výukového software bude veřejná služba. Naučí děti matematiku. Veřejné školy nemají moc peněz k nákupu software, takže bude nejlepší je instalovat rovnou v továrně.
Po šesti měsících neplacené práce, Greg nemohl svým rodičům vysvětlit, co vlastně dělá. Nepoužívali počítač a jejich jediné periodikum, které četli byl New York Times. Když se projekt blížil ke konci, Ron se ptal Grega, jestli si přeje fotografii v Timesech, aby jeho rodiče viděli co dělá. Dal mu jedinou možnou odpověď: "No, jasně.". Vsadili se tedy o večeři v Le Mouton Noir, luxusní francouzské restaurci v Saratoze. Upřímně očekával, že prohraje, ale zavolal do redakce New York Times. Greg se proti němu již nikdy nesází. 11. března 1994 se dostali na přední stránku obchodní části Timesů, u článku, který se zabýval aliancí Apple, IBM a Motoroly která zobrazovala Grega a Rona před jejich domem s pohledem na hory v Santa Cruz. Někdo koho Ron znal v Apple Public relations byl vzteklý. Ron se ptal, jestli chce někoho poslat k interview, ale ona tvrdila že inženýrům není dovoleno mluvit s tiskem. Je těké vymáhat tyto věci na lidech, kteří nemohou být vyhozeni. Nakonec to byl pro Apple pozitivní článek a rodiče byli potěšeni.
Plánovali vypustit i Windows verzi jako součást Windows 98, ale Microsoft si příliš dobře hlídal bezpečnost budov.
Dodatek: Po uvedených událostech bylo vše zpětně legitimizováno licencováním software k distribuci přes Apple. Pacific Tech začal existovat o pár let později a pokračoval s vývoje Graphic Calculatoru jak v verzích zdarma pro Mac OS 8 a Mac OS 9, tak komerčních verzích.
Prameny:
Odkazy z novinek:
